Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme se (obě) učily poslouchat

28. 1. 2009

Ashrinka byla velmi živá fenka, takže procházka vypadala tak, že se mnou cloumala doleva doprava. No ruce jsem měla vytahané, ramenní klouby jsem necítila, krční páteř a vlastně celý "člověk" mi bolel. Říkala jsem si, tak buď se naučí chodit jako "normální" pes nebo ji nebudu moct mít. A tak jsem si našla cvičák v Lochkově, blízko Radotína. Upozorňuji, že ne každý cvičitel je ochoten vzít faraona na cvičák. Musely jsme překonat předsudky a udělat přijímací pohovor. Nevím, možná ho musí dělat každý pes nebo jsem byla přecitlivělá na slova pomocného cvičitele: "faraon nikdy nepřijde na zavolání, jednoho jsem na cvičáku měl." Poznala jsem, že není důležité s jakou rasou psa chodíte, ale jaká je jeho povaha. Ze zkušenosti, faraonský chrt nemusí být ten nejméně poslušný, byly okamžiky, kdy poslechla dříve než oblíbení "vlčáci". Dostatečně jsem využila i radu instruktorky a využila Ashrinčiny mlsnosti a její chuti vždy si vzít "piškotek". Nemusí se vždy dávat celý, stačí malinký kousíček, Ashra jako odměnu bere jakoukoliv velikost. Naučily jsme se postupně všechno, říkám naučily s -y, protože cvičák není 100% učit psa, ale tak z 20% psa a z 80% člověka. Na cvičáku člověk pochopí, že vlastně neví, kde je vlevo a kde vpravo. Jediné, co jsem na cvičáku neučila byl aport. Ten pro moji faraonku byl veliký problém. Trénovaly jsme jen v kuchyni na krátkou vzdálenost, ale víte, néééééééé při troše trpělivosti, ale veliké trpělivosti se dá naučit i aport. Zajímavé, že třeba takové "odložení" Ashře nedělalo vůbec!! žádný problém. V Lochkově kurz skončil, ale zkoušky jsme tam dělat nemohly, protože tak "nízké" zkoušky se tam nedělají. Našly jsme si cvičák v Braníku, kde nám řekli, že u nich zkoušky můžeme dělat, ale musíme ukázat, co umíme. Takže po roce a půl na cvičácích přišel den "D", 15.5.2005. Byla to hrůza.

Den "D" - 15.5.2005
První šok jsem zažila hned při identifikaci fenky. Faraoni jsou čipovaní, ale "cvičáková" plemena v té době byla tetovaná. Pan zkoušející se mi ptal, zda mám snímač čipů. "JjJá? No, to tedy nemám." Začala jsem v 8 ráno volat okolo pracujícím veterinářům, ale nikdo mobil nebral. No nervy. Naštěstí ostatní odjeli na stopy a když se vrátili, tak mi jedna ze soutěžících, sestřička od veterináře, snímačem čip přečetla. Ještě jednou jí v duchu děkuji. A pak nastaly zkoušky. Poslušnost a odložení super, pak přišel aport. No ostatní nosili dřevěné činky - my plyšového medvídka. Aportek tedy našla, ale rozhodla se, že ho půjde ukázat odloženému boxerovi, ten se naštěstí rozhodl ji ignorovat, tak aportek konečně přinesla. Uffff!! No pochlubím se: Ashra je první faraon se zkouškami základní ovladatelnosti!!! Moje zlatíčko.
Ještě pár poznámek: 
1)  Na cvičáku byla Ashra jediná se "stahovákem", ostatní všichni měli ostnáče. Zní to děsně, ale opravdu, má to účel. Těžce na cvičišti (cvičáku), lehce na bojišti (ulici). 
2) Po letech jsem se na coursingu sešla s majitelkou toho odloženého boxera a ta mi řekla, že pes dělal velmi vysoké zkoušky a Ashra měla štěstí, že boxer nevstal. Asi by mi za a) zabila, že můj "kašpárek" blbne a zkazí jinému zkoušky a za b) by ji asi pokousal. Tomu nevěřím, zatím se to nikomu nepodařilo. Naučila jsem Ashru využívat jejích předností a "utíkej" se osvědčilo nejvíce.
 

 

Náhledy fotografií ze složky Ch´Althaia al Ashra Eben Dag